Tak už jí máme 2 týdny doma...

22.09.2010 11:13

Tak už tu sestřičku máme 2 týdny doma a já bych vám rád sdělil své pocity. Nebudu vám lhát, nadšený z toho zrovna nejsem. Nějak stále nechápu co s ní budeme jako dělat. Stejně jenom spí  a není s ní žádná legrace. Má strašně malé nohy a ponožky. Maminka s tatínkem tvrdí, že je nesmírně hodná, mně se ale nezdá, hodný jsem tady přece já. Prý vám tu mám přiznat, že jak jsem se vrátil od moře, kde jsem byl s babičkou a dědou, tak jsem hodně zvlčel a trochu zlobím. Já bych řekl, že jsou to jen malé lumpárničky, ale vzhledem k tomu, že jsem za poslední týden už dvakrát dostal na zadek a několikrát od toho nebylo daleko, tak jsou to asi lumpárny velké. Pravdou ale je, že za to může hodně můj děda Ivan, který mě stále nosí a nebo vozí v kočárku jako miminko (prý abych nebyl přetěžovaný) a já teď nějak nevím, proč by mě nemohla nosit také maminka nebo tatínek. Celé je to nějaké divné, u moře na dovolené všechno můžu, dortíků je dostatek, čokoládičky nekonečné zásoby, chodit člověk nemusí a skoro všechno smím....přijedu domů a všechno je jinak - režim, zásady, musím chodit sám a ještě nedostanu ani dortík. To je už i na mě moc :-) Abych se ale vrátil ke své sestře a trochu vám přiblížil jak to s ní funguje: ráno vstává tak kolem 8 hodiny, pak vydrží do 10 hodin koukat a nepláče, potom dostane od maminky papání a jde spinkat do košíku na balkón. Tam trhá spánkové rekordy a spinká třeba i do 2 hodin odpoledne. Potom je zase chvilinku vzhůru a odpoledne jdeme většinou všichni ven a Viktorka zase spinká skoro 3 hodiny v kočárku. Večer když koukám na Večerníček, tak se jde ségra vykoupat, učesat, napapat a v 7 hodin je v postýlce a jde spát. Spí někdy třeba i 6 hodin a na papání jí maminka musí budit. Alespoň se maminka trochu vyspí. Po všech útrapách a příkořích, které mi narození mé sestry přineslo jsem, ale rád, že jí máme a že jsme tak velká rodina.

—————

Zpět