Základní údaje

Jmenuji se: Viktorie Písařová

Narodila jsem se: 9.9.2010 v 19:12 hodin

V nemocnici: FN Plzeň Lochotín

Barva očí: modrá

Barva vlasů: při narození tmavě hnědá až černá

Váha při narození: 3 220 g

Délka při narození: 49 cm

Znamení zvěrokruhu: panna


1. měsíc: moje váha stoupla na 3 700 g a vyrostla jsem o jeden centimetr.  V noci i přes den hodně spinkám a jsem nesmírně hodná. Bříško mě kromě výjimečných stavů zatím nebolí, ale maminka stejně raději skoro nic nejí protože jednu pěknou koliku už jsem zvládla a prý už to se mnou znovu zažít nechce. Mojí velkou láskou se i přes maminčino váhání zda podlehnout stal kamarád dudlíček. Jsem moc hodná holčička a od té doby co mám dudlík jsem úplně nejhodnější na celém světě. Jen na noc ho nedostávám a to mě trochu mrzí, ale o to víc si přes den spolu užíváme. Paní doktorka mě pochválila jaká jsem hezká holčička a jak pěkně prospívám. Jen mě trochu zlobí očíčko, tak se maminka bojí abych nedopadla jako brácha Vítek a nemusela jsem jít na výplach slzných kanálků.

2. měsíc: moje váha stále nepřesáhla hranici 4 kg a paní doktorka se domnívá nedostatečného tabulkového nárůstu váhy. Vážím sice málo, ale vyrostla jsem o 5 cm, takže už mám velikost garderoby 55. Celý měsíc jsme s maminkou bojovaly s vážením, kojením, které nám moc nešlo protože z neznámého důvodu prostě někdy nechci a také se bohužel dostavily ošklivé bříškové koliky. Děda Ivan mi sice koupil moc drahé léčivé probiotické kapky, které docela pomohly, ale 100% úspěch se také nedostavil. Ke kapitole "dudlík" s radostí mohu oznámit, že maminka podlehla mému přesvědčování a už jsem ho vybojovala i na noc :-) Protože jsem hodná holka a moc hezky v noci spinkám, tak je mamince velkou odměnou, že ke mně ani moc nemusí vstávat. Chodím spinkat kolem 19 hodiny a někdy se mi podaří probudit až kolem 3.hodiny ranní a pak až ráno. Maminka mě ale někdy budí abych se raději najedla a paní doktorka nám nevyhubovala, že jsem moc hubená. Přes den chodím spinkat kolem 10. hodiny a odpoledne po 15. hodině mám také ještě jedno kratší spinkání. Tento měsíc jsem maminku také potěšila svým prvním úsměvem.

3. měsíc: začnu tím, že tento měsíc byl pro mojí maminku moc vyčerpávající a smutný. Po několika pokusech a planých nadějích o zlepšení stavu se má váha zastavila na 4 000 g a za žádnou cenu jsem s tím nemohla pohnout. Paní doktorka v rámci mého správného vývoje rozhodla o dokrmování. To jsme s maminkou krásně zvládly, mně mléko moc chutnalo, jen tím alternativním dokrmováním ze stříkačky jsem si zavařila na strašné bříškové koliky. Maminka s nervy na pochodu po dvou týdnech u paní doktorky zjistila, že to není žádná sláva, že jsem něco málo ztloustla, ale jen tak tak. A BYLO ROZHODNUTO! Tímto dnem jsem se s velkou radostí rozloučila s maminčinou prsní potravou a s láskou a touhou po pořádném jídle jsem uvítala NUTRILON COMFORT. Od toho dne je mi dobře, bříško nebolí, nemám hlad a hlavně krásně a vesele tloustnu. Maminku to sice ze začátku moc trápilo, ale když teď vidí jak jsem spokojená, tak je moc ráda. Protože jsem byla moc a moc slaboučká, tak jsem tento měsíc ani ty koníky pást nezačala. Maminka mě ale začala hodně trénovat a snad se nám to už brzy podaří. Čím se ale mohu opravdu pochlubit je skutečnost, že mám výborný spánkový režim. Spinkat chodím stále kolem 19. hodiny, na mlíčko se budím až ve 2 hodiny v noci a pak spinkám až do rána. Celý den jsem usměvavá, hodná, spokojená holčička. Od 10 hodin dopoledne do 13 hodin zase spinkám a pak si dám ještě krátkého šlofíčka kolem 16. hodiny. Mezi tím si s maminkou povídáme, hrajeme a čteme. Baví mě sledovat zavěšené hračky, pozoruji předměty a točím se za nimi, také reaguji na zvuky.

4. měsíc: Již celý měsíc jsem krmena umělým mlékem NUTRILON COMFORT a má plnohodnotná strava přinesla své výsledky. Začala jsem opravdu krásně prospívat a dosáhla jsem váhy 5670 g a dlouhá jsem už 62 cm. Narostly mi svaly a proto už i ty prokleté "KONÍKY" pasu jedna radost. Zlepšila jsem se během jednoho měsíce tak výrazně, že dokonce už ležím na boku a každou chvíli se možná přetočím na bříško. Spánkový režim mám stále ke spokojenosti rodičů hezký , jen jsem trochu začala zlobit s nočním pliváním dudlíčku a tak mi byla zavedena krutá Estivilova metoda, kterou již znáte od mého bratra. Všechny jsem však šokovala tím, že celá metoda začala fungovat hned první den a já poměrně bez velkých protestů usínám a spinkám bez mého miláčka dudlíka. S ohledem na všechny denní radosti je možné, že na tohoto věrného kamaráda zapomenu i přes den. Co se týče mého dalšího pohybového rozvoje, tak krátká rekapitulace - na bříšku vydržím ležet a koukat kolem sebe již doboru čtvrt hodinku, na zádech zvedám nožičky a snažím se chytat kolínka, ručičky si prohlížím, už udržím lehké hračky a dávám si je do pusinky, přetáčím se na bok. A k velké radosti všech jsem začala navštěvovat miminkovskou rytmiku :-) Celou hodinu se na maminku směju, zpíváme si a cvičíme, ostatní mimina pořád fňukají a mají problém, no řekněte, proč tam teda lezou? Příští týden mi začíná i plavecký kurz. Jsem usměvavá, spokojená, hodná holčička.

5. měsíc: stále v noci hezky spinkám, jen ošklivá rýma a růst prvního zoubku mi začaly komplikovat východ slunce. Od 4 hodin ráno jsem neklidná a honím nudle. Zoubek se klubal asi 4 dny a to se mi pak ošklivě a s pláčem usínalo. Teď už je to ale dobré a můj první zub už můžete i na vlastní oči spatřit. No a přesně v den ukončeného 5. měsíce tatínek našel v pusince mému prvnímu zoubku kamaráda. Takže mám zoubky 2 (dole). Hlavičku už mám úplně pod kontrolou a udržím ji zvednutou jak dlouho chci. Zcela suveréně se překuluji ze zad na bříško, umím to už od konce 4. měsíce, ale dělala jsem to tajně a výjimečně. Natahuji ručičky po hračkách a zvládnu je uchopit bez pomoci a předávat si je z ruky do ruky a hlavně je s chutí a láskou všechny rvu do pusinky. Po návštěvě paní doktorky zde mohu doplnit, že ve svých 5 měsících vážím 6310g a měřím 65 cm. Jo a abych nezapoměla, už bych měla začít papat v poledne mrkev. O svých gurmánských úspěších vám zde brzy napíšu.

6. měsíc: začnu svými úspěchy s první lžičkou - poměrně v krátkém časovém úseku jsem zvládla přijímat potravu ze lžičky, pochopení tohoto principu příjmu potravy mi trvalo asi 2 dny. Hned potom jsem chuti mrkve zcela propadla a to tak, že veškeré ostatní příchutě musí být chutí mrkve značně přehlušeny, abych byla ochotna je pozřít. Polední dávka mléka byla tedy postupně nahrazena chutným zeleninovým obědem a ke konci měsíce už papám i ovocné dopolední přesnídávky. Během mého 6. měsíce jsem nejen vylepšila k úplné dokonalosti přetáčení na bříško na obě strany, ale už umím i přetočení zpět, to znamená do lehu. Také se umím na bříšku vzpřímit na natažené ručičky a pomalu se zvláštními pohyby přemísťovat kam potřebuji. Nenazvala bych to ještě plížením, ale otáčením se kolem své osy. Spinkám stále krásně a to celou noc nebo jen s jednou noční svačinkou. Prostě a jednoduše jsem už půl roku maminky nepopsatelné štěstí.

7. měsíc: za tento měsíc jsem skvěle zvládla osvojit si s přehledem tuhou dospěláckou stravu a tak už dopoledne svačím ovocíčko, v poledne maso se zeleninkou a odpoledne bílý jogurt, ještě mě čeká nacvičit kaši, ale to asi nebude žádný problém. Musím se přiznat, že v rychlosti motorického vývoje za svým bráškou trochu zaostávám, ale všichni jistě víte, že on byl extrém :-) Stále se úplně neplížím, ale pohybuji se směrem vpřed zvláštními točivými pohyby a málokdo pochopí, jak se mi tímto způsobem podaří dostat kam potřebuji. Pokusím se vám však slíbit, že příští měsíc už se budu plížit řádně, dle psychomotorických vývojových metodik :-) Myslím ale, že jsem čilé, milé a veselé miminko a všechno časem opravdu perfektně zvládnu. Na rozdíl od mého brášky ve svých 7 měsících třeba krásně spinkám, nepláču a pořád se směju. Tento měsíc jsem konečně byla naočkována proti zlým nemocem a pokud to půjde i nadále dobře, tak mi snad maminka bude moct dát píchnout ouška a já budu mít krásné náušnice od dědečka Mírka. Když jsme u těch šperků, tak kdybych na sebe měla navěsit vše, čím jsem do tohoto dne byla obdarována, tak to bude vážit víc než já a to mám už 7320g a měřím 67 cm. Zoubky budu už brzy mít 4, klubou se mi totiž 2 horní. Mezi mé hlavní koníčky patří ve volném čase plavání a miminkovský aerobic.

8. měsíc: jak jsem slíbila, tak jsem učinila - během tohoto měsíce jsem dotáhla k dokonalosti přepravu pomocí plížení. Pohybuji se po celém bytě a dostanu se tam kam potřebuji. Zoubky nemám 4, ale 6, protože mi stihly za tento měsíc narůst další dva nahoře, takže má pusinka se pomalu plní perličkami. Jinak se asi nic zvláštního neudálo. Maminka je se mnou stále moc spokojená, protože hezky spinkám, papám a ani se moc nevztekám. Jedinou mou slabostí je můj kamarád dudlíček bez kterého si nedokážu představit vůbec nic. Maminka, ale už upustila od svého přísného režimu a nechává mi ho k dispozici jak se mi chce a dokonce s ním mohu i spinkat, protože si ho sama v noci umím v postýlce najít a dát do pusinky a při krásném podudáníčku zase usnout. Stále navštěvuji plavecký kurz a umím se bez pláče a protestů krásně potápět. Také navštěvuji cvičení pro miminka a tam se mi asi nejvíce líbí mé cvičební úbory :-) Naučila jsem se krásnou a zábavnou hru "pá pá" a "jak jsem veliká".

 9. měsíc: tento měsíc byl plný překvapení a velkých změn. Všem jsem chtěla dokázat, že ve vývoji nehodlám za svým bratrem stále zaostávat a proto na rozdíl od něj, jsem stylu plížení po bytě nepropadla a nahradila ho velice brzy stylem výhodnějším, rychlejším a na energii ekonomičtějším a tudíž jsem se začala přemísťovat zásadně po "4". Plížení jsem absolutně zrušila. Také zkouším sedět na půl zadku, ale ještě se sama v sedě úplně neudržím a tak se přitom opírám raději o ručičky. Někdy se mi to ale podaříí a je otázkou pár dní, kdy začnu plně využívat vzpřímený sed. Zatím se mi docela líbí, že se umím posadit jak žába na prameni. Je to totiž stabilní a zcela bezpečný sed. Když je přede mnou překážka ráda ji překonávám, a stále se snažím vzepřít o nábytek do výšky a stoupat si na nožičky. Dokonce když se vztekám, tak již zvládám doplížit se k mamince a po jejích nohou se vyšplhat a vynucovat si pochováníčko. Na radu paní doktorky mi maminka dává na trénování kousání kůrku chlebíčka. Nevím zda se tím naučím kousat, ale rozpatlat to po sobě, bytě a všude, kde je to možné se mi daří výborně. Ještě lepší jsou k tomuto účelu kukuřičné sušenky.

10. měsíc:  zcela bez opory rukou vzpřímeně sedím, neuvěřitelnou rychlostí lezu po 4, s naprostou jistotou se vzepřu do stoje a stojím opřená o cokoliv co je k dispozici, trénuji stát bez držení, ale zatím to vždy dopadne pádem na zadek. Když se tedy mám o co opřít, tak si jsem hned jistější. Vydržím stát delší dobu, a přitom mi stačí držet se jen jednou rukou. Dále jsem se, konečně dočkala náušnic a jsem konečně plnohodnotnou holčičkou :-) Začala jsem přijímat i jinou potravu než kupovanou-maminka mi konečně mohla začít s láskou vařit.

11. měsíc: tento měsíc byl pro mé rodiče více než radostný - začnu tím, že jsem hned na začátku 10. měsíce vyslovila své první slovo : "TÁTA". Netrvalo dlouho  a protože má moje maminka dle mého názoru při krmení lžičkou dlouhé časové prodlevy, muslela jsem se naučit křičet "EŤE" v překladu ještě. Během tohoto měsíce jsem se naučila stát bez opory i několik vteřin a tudíž už se ve stoje cítím docela jistě. Pokud se mám čeho držet, jsem schopná jako dospělák projít celý byt, dokonce mohu říci, že padat v nouzi na 4, když není opora mě pěkně štve. Uchopit drobné předměty pro mě přestává být problém a tudíž je docela jasné, že je pak toužím ochutnat. Z tohoto důvodu, začínají z našeho bytu záhadně mizet drobné předměty, které mě tak lákaly. Prý z bezpečnostních důvodů, což nechápu. Ještě, že mi do pusy zůstává můj kamarád dudásek. Během tohoto měsíce se mi s definitivní platností stabilizoval domácí maminkou připravovaný jídelníček: po probuzení pár minut po 6. hodině mléko. Kolem 8. hodiny snídám rohlík nebo chleba se sýrem KIRI nebo Lučina. Dopoledne kolem 10. hodiny svačím ovoce (bohužel stále mírně povařené a zjemněné konzistence), k obědu všechny varianty masíčka, zeleniny a přílohy (houskový knedlík zatím není na programu :-)), k odpolední svačince bílý jogurt, pokud jsem déle vzhůru, tak stíhám v podvečer trochu kaše a těsně před spinkáním mléko. Jinak můj denní režim je stejně jako u bratra pevně dán a ze zajetých kolejí vyjíždíme jen výjimečně a velmi neradi. Spinkám stále dopoledne od 10 hodin přibližne hodinku a půl a odpoledne okolo 15. hodiny  zvládnu ještě jeden kratší spánek. Spinkat večer chodím kolem 20 hodiny. Pro velkou radost maminky jsem koncem tohoto měsíce řekla dlouho očekávané slovo "máma". Naučila jsem se také spoustu nových her- kromě "pá pá" a "jak jsem veliká" nově zvládám dlouho trénované "paci paci" , "ty vypadáš!!!" , "indián", "kšá kšá". Podrobnosti o těchto volnočasových aktivitách nelze písemně sdělit, je nutné vidět :-), ráda předvedu.

12. měsíc: Toto je poslední měsíční shrnutí mých dovedností, od příště vám zde budu psát jen v okamžiku, kdy nastane  v mém vývoji něco, co bude nutné sdělit světu. K tomuto datu je má váha 9,15 kg a měřím 75 cm. Jako vzorná holčička moc hezky papám. Nepatrným problémem je jen fakt, že  nechci jíst ovoce, tomu pořád nemohu přijít na chuť. Spinkám stále dobře, večerní usínání mezi 19 až 20 hodinou a ráno se budím kolem 7 hodiny. Přes den spinkám už jen po obědě, a to většinou 2 hodiny, když jsem hodně unavená někdy i 3 :-). Samozřejmě jsem následovala dovednosti mého bráchy a chodit jsem začala 14 dní před svými prvními narozeninami, takže jsem utekla svému prvnímu roku. Zoubků mám plnou pusinku a maminka uže přestala nové přírůstky počítat. Růst nových zoubků jsem několik nocí pěkně protrpěla, ale už to mám za sebou a zoubky jsou na světě. Stále s železnou pravidelností navštěvuji cvičení a plavání a oboje mi moc jde a moc mě to baví. Umím pár nových slov, zejména jsem se zaměřila na řeč našich němých tváří - mezi mé oblíbence patří kráva a kočička. Velice mi také narostly vlásky, ale nic se stříhat nebude, aby mi maminka co nejdříve mohla dělat culíky. Teď zatím nosím širokou škálu sponeček. Nevím, kdy přesně k tomu došlo, ale na rozloučenou bych zde ráda zmínila, že již poměrně dlouho spinkám ve své postýlce v dětském pokojíčku s bráchou a nedělá mi to žádné potíže a tento přesun se uskutečnil bez jediné slzičky. O skutečnosti, že má závislost na mamince je více než abnormální se zde rozšiřovat příliš nehodlám, neboť já osobně to považuji za normál.